Letní tábor

Letošní letní tábor, který pořádala TJ Sokol Chocerady, začal deštěm, a tak byl hned od začátku zkouškou nejen pro děti, ale i pro nás vedoucí – ve vymýšlení náhradních variant programu. Většinu času jsme ale přeci jen mohli strávit venku a to podstatné tedy zůstalo.

Celým táborem nás provázel příběh podle fantasy knížky Hraničářův učeň od J. Flanagana, takže všech 40 dětí bylo přijato do „sboru hraničářů království Araluen“ jako učni. A protože být dobrým hraničářem není jen tak, hned od pondělí jsme se pustili do výcviku. Hlavní zbraní hraničářů je tichý nenápadný pohyb, všímavost, výborná orientace v terénu, dobře vycvičený hraničářský kůň, a když není zbytí, pak také luk a šípy. To vše si děti vyzkoušely při prvních hrách. A také to, že dobrý hraničářský kůň může být někdy chytřejší, než jeho pán, nebo že promoknout člověk může i za pět minut na cestě z tělocvičny do sokolovny, když nemá dobrou pláštěnku J

Tým vedoucích letos čítal 9 dospělých, o celkovou organizaci a jídlo pro všechny se starala jako vždy výborně Ivana, o pořádek a zdraví všech táborníků Martina a Růženka, o výtvarné aktivity Lucka a o další programy a přípravu her Klára, Káťa, Toník, Vojta, Bára a Karolína. Děti byly rozděleny do čtyř týmů, které spolu soupeřily o nejlepší výsledky v soutěžích. Každý tým patřil k jednomu z královských lén a měl svůj erb, který si děti jednak mohly samy ozdobit a také jim sloužil jako „nástěnka“, kam si vylepovaly barevné dubové listy za získané body. A kromě toho také pochvalné březové lístky pro své členy za nejhezčí kamarádské chování.

Každodenní pracovní náplní učňů jsou také domácí práce, takže v úterý si děti díky celkem příznivému počasí samy uvařily v kotlících na ohni oběd. Bramboračka chutnala i těm, kdo tvrdili, že ji rozhodně nejedí J

Od středy hrozby deště ustaly, takže jsme bez potíží mohli pokračovat dál v našem příběhu a naši učni se pustili do stopování kalkarů - netvorů, kteří přepadli zemi Araluen. Nejmenší členové všech týmů samostatně prošli trasu označenou fáborky, zatímco starší se museli při hledání stop orientovat podle mapy. Když pak jednotlivé týmy spojily získané informace, mohly společně vypátrat doupě kalkarů. Podařilo se všem a odpoledne si ještě všichni stihli pod vedením Lucky nabarvit svá původně bílá trička (viz foto z posledního dne, kdy už trika byla hotová).

Další den byly naše hraničářské týmy pověřeny zneškodněním kalkarů, to opět vyžadovalo skupinovou spolupráci, nejprve musely získat informace o tom, co na jednotlivé kalkary platí a pak podle předepsaných postupů na kalkary působit. Cestou zpět se z batohů nořil jeden šátek za druhým a do nich přibývaly houby, však taky bylo po dešti J Z lesa jsme se museli vrátit včas tak, aby děti stihly dodělat svá barevná trička. A mezitím, co se střídaly u kbelíků s vodou, došlo i na oblíbené hu-tu-tu, které na táboře nemůže chybět.

Pět dnů vždy uběhne jak voda, v pátek byly týmy podrobeny hraničářské zkoušce. Samostatně běžely lesem a plnily úkoly na stanovištích, které měly prověřit hlavně, jak se naučily v týmu rychle a efektivně spolupracovat. To je vždy nejtěžší, a nejen pro děti, dohodnout se. To platilo i pro poslední úkol, kdy měly děti vymyslet a sehrát malé divadlo, a některé týmy zachránila improvizace šikovných kapitánů.

Kapitáni týmů, to je vůbec kapitola sama pro sebe.  Každý rok si říkáme, jak moc nám pomáhají při organizaci všech přesunů i her, i řešení drobných problémů uvnitř skupin. Všichni kapitáni – Lucka, Honza, Eliška a Anička – a také dva ze zástupců – Ondra a Eva – dostali od nás velkou pochvalu za pomoc. A určitě si zasloužili i březové lístky, které jim odhlasovaly jejich týmy.

Užili jsme si společně spoustu legrace a moc se těšíme na příští rok. Kamarádi AHÓÓJ