Z historie

Tělocvičná jednota Sokol vznikla v roce 1912 přičiněním nadšeného šiřitele sokolské myšlenky Františka Tlamichy, starosty obce Františka Kopřivy, nájemce dvora Obora Josefa Židlického a učitelů Adolfa Kaliny, Františka Pobudy a Františka Stelly. Starostou Sokola byl zvolen František Kopřiva. Členů bylo něco přes 50. V krátké době Sokol opatřil nejnutnější tělocvičné nářadí, cvičilo se dvakrát týdně v malém sále panské hospody „Na Knížecí“. Ale nejen cvičením zabýval se choceradský Sokol – při jednotě byl hned na jaře roku 1913 zřízen dramatický a zábavní odbor. Ten pořádal divadelní představení, silvestrovské zábavy, plesy, přednášky. Výtěžky z nich byly potřebným finančním přínosem pro jednotu. Sokol v této činnosti od začátku spolupracoval se Vzdělávací jednotou Komenský, která v Choceradech působila od roku 1904.

Slibně rozvinutou činnost násilně přetrhla první světová válka, do níž byli postupně povoláni všichni mužští členové Sokola, deset z nich se už nevrátilo. Jen zásluhou profesora Josefa Vycpálka, jeho dcery Ludiše a starosty Františka Kopřivy Sokol přečkal válečnou dobu. Po vyhlášení samostatnosti naší republiky byla svolána nová ustanovující schůze. Starostou byl zvolen František Kopřiva.

V roce 1921 dostaly spolky Sokol a Komenský darem od majitele panství Antonína Khevenhüllera-Metsche hostinec „Na Knížecí“. Aby budova vyhovovala potřebám obou jednot, bylo rozhodnuto přestavět ji. Přestavbu navrhl a provedl stavitel Vojtěch Tuka z Hvězdonic. Práce začaly v srpnu 1921, velkou měrou se na nich podíleli členové spolků a v březnu 1922 byla přestavba hotova. Slavnostní otevření nové sokolovny se ale vzhledem k úmrtí vážené členky Sokola Ludiše Musilové-Vycpálkové posunulo až na červenec, kdy se k této příležitosti konalo na pozemku před špýcharem okrskové sokolské cvičení.

Po získání potřebného prostoru – tělocvičného sálu s divadelním jevištěm – se činnost Sokola v obci rozproudila naplno. Cvičili muži, ženy, dorost i žáci, konaly se sokolské výlety. Jednota se účastnila společných (okrskových) akcí a všesokolských sletů, pořádala besídky, přednášky, plesy, slavnosti k různým výročím i koncerty. Dramatický odbor Sokola společně s jednotou Komenský povznášely kulturní život v obci častými divadelními představeními. V roce 1923 byla při jednotě založena sokolská knihovna.

V roce 1925 získal Sokol hostinskou koncesi a prvním nájemcem hostince v přízemí sokolovny se stal Antonín Miltner. Po vleklých jednáních s úřady se podařilo v roce 1930 získat také licenci k provozování biografu, jehož vedoucím se stal B. Musil.

V roce 1941 byla TJ Sokol Chocerady spolu s ostatními jednotami ČOS rozpuštěna a její jmění zabaveno. Jen díky tomu, že se v sokolovně udržela koncese hostinská i biografická a přičiněním B. Musila a Fr. Příhody se podařilo sokolský majetek uchovat. Po válce se činnost Sokola obnovila pod vedením starosty MUDr. Bohumila Musila, ke své činnosti se navrátil oddíl mužské odbíjené i cvičení mužů, žen, dorostenců a žáků a také družstvo hokeje. Znovu se začaly konat také pouťové a posvícenské zábavy. Navázána byla také tradice nacvičování všesokolských sletů. Poslední, kterého se zúčastnili i choceradští cvičenci, se konal v roce 1948.

Převrat v roce 1948 přinesl závažné změny do života spolku. Brzy přišly obě jednoty – Sokol i OVJK – o samostatné a svobodné rozhodování o sokolovně. MNV hned v roce 1948 zažádal o uvolnění předsálí pro 1 třídu školy a v roce 1950 pak dosáhl přes protesty Sokola i jednoty Komenský zrušení restaurace a přízemí bylo pronajato pro potřeby MNV (zasedací a oddací síň). V roce 1948 byl do TJ Sokol začleněn Sportovní klub – fotbalisté, v roce 1951 splynula s TJ Sokol i Vzdělávací jednota Komenský. Veškerá činnost Sokola se přesunula pod hlavičku ČSTV. Oddíly kopané a odbíjené ustoupily do pozadí a později dospěly až k zániku a Sokolu zůstalo jen cvičení. Místo sletů se nacvičovalo na spartakiády, zůstalo ale jen cvičení mužů a žen, zatímco cvičení dorostenců se přeneslo na střední školy a podobně cvičení žáků na školy základní.

Oživení kopané přineslo až předsednictví Rudolfa Hamouze, který se spolu s jednatelem TJ Sokol Josefem Krpalem hlavní měrou zasloužil o navrácení kopané do systému soutěží. Přelomem ve fotbalové historii byla výstavba a otevření nového stadionu v roce 1975 na místě hřiště pod léčebnou. Paralelně přetrvávalo dále jenom cvičení a vedle něho se provozoval v sokolovně stolní tenis. Cvičení v letech šedesátých a sedmdesátých bylo spojeno zejména s Josefem Krňanským. Kromě cvičení propagoval též turistiku, mj. jako zakladatel Pochodu přes tři mosty. Z mimosportovní činnosti se TJ Sokol starala o zábavy – pořádaly se sokolské plesy, známé jako šibřinky, a pouťové zábavy. Tělovýchovná jednota měla v té době 170 členů.

Během 70. a 80. let sokolovna postupně přestala sloužit potřebám MNV, kino se přestěhovalo do nového sálu MNV a v roce 1982 s otevřením nové tělocvičny skončilo i školní cvičení. Chátrající budova se vyprázdnila a její chod se omezil na minimum. Až na konci 80. let víceméně vlastními silami především členů TJ Sokol byla v pravé části přízemí vybudována znovu restaurace a rekonstrukce pokračovaly v 90. letech novou fasádou a vnitřními úpravami.

Po revoluci přišly opět změny, v roce 1993 se osamostatnil oddíl kopané a svou samostatnost obnovila i Občanská vzdělávací jednota Komenský. Opět se cvičilo, ale už ve školní tělocvičně. Starostou Sokola je od roku 1998 Vladimír Zíka. Cvičitelé posledních let: Jana a Josef Proskovcovi, Růžena Polášková, Taťána Vycpálková, Jana Kopřivová, Pavla a Vladimír Zíkovi, Hana Krchová.